promořit
[promořɪt]
(3. j., 3. mn. -ří, rozk. -ř, čin. -řil, trp. -řen, podst. jm. -ření)
sloveso dokonavé
1. (kdo promoří koho4, co {čím}) (co promoří koho4, co)
vystavit populaci, prostředí ap. nákaze a tím umožnit rozšíření této nákazy • ve velké míře zasáhnout nákazou:
promořit obyvatelstvo nemocí
Boreliózou je promořeno až 20 procent klíšťat.
Dětský organismus je třeba promořit, aby získal potřebnou imunitu.
příd. jm. území promořené virem
2. expresivní (kdo promoří co, koho4 čím) (co promoří koho4, co)
ve velké míře postihnout, zasáhnout zprav. negativním jevem:
Stát je promořen korupcí.
Celá republika je promořena hernami.
příd. jm. sport promořený dopingem
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[promořɪt]
(3. j., 3. mn. -ří, rozk. -ř, čin. -řil, trp. -řen, podst. jm. -ření)
sloveso dokonavé
1. (kdo promoří koho4, co {čím}) (co promoří koho4, co)
vystavit populaci, prostředí ap. nákaze a tím umožnit rozšíření této nákazy • ve velké míře zasáhnout nákazou:
promořit obyvatelstvo nemocí
Boreliózou je promořeno až 20 procent klíšťat.
Dětský organismus je třeba promořit, aby získal potřebnou imunitu.
příd. jm. území promořené virem
2. expresivní (kdo promoří co, koho4 čím) (co promoří koho4, co)
ve velké míře postihnout, zasáhnout zprav. negativním jevem:
Stát je promořen korupcí.
Celá republika je promořena hernami.
příd. jm. sport promořený dopingem
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)